Doufám, že se budou líbit :3
Láska z parku 1/5
15. červenec 2015 | 14.22 |
Něž začnete číst, tak tady zase jedno malé upozornění...jedná se povídku s One Direction, ano v jisté době jsem je totálně poslouchala no a povídku sem napsala mezi svými úplně prvními pro kamarádky, ale jedná se o normální vztah kluk+holka, jen je zde 1D, ale jinak pěkné počtení :) (Y/N=your name) ...*Pohled Harryho: Pokaždé ve stejný čas, na stejném místě, každý den seděla na té lavičce. Dnes však bylo něco jinak, nevypadala tak jako normálně, spíš hodně smutně, zahleděně někam do tmy. Měl bych jít za ní, popovídat si...ale zase to neudělám, nemám k tomu odvahu, zase ji budu jen tak pozorovat dokud neodejde a já nebudu na tolik promrzlý, abych musel jít do vily za kluky. Vím, že mě nikdy nevidí, protože se nikdy neotáčí, jen sedí a dívá se před sebe...Co? To ne snad...to není možné...Vážně se? Ne určitě ne...Sakra...Ale jo dívá se přímo na mě, to znamená, že od teď už ví, že jsem jí na blízku, i když už teď vidím, že se mě dost bojí a nechápe, asi bude lepší jít blíž, než... *Pohled můj: Každý den, nevím vůbec proč, ale strašně mě teď uklidňuje, když jdu večer sem do parku, aspoň vím, že tu nikdo není a můžu přemýšlet...O čem? No jasně, že o klucích, tedy zvláště o jednom, určitě ho znáte, je slavný, zpívá ve velmi známé chlapecké skupině a je velmi, velmi sexy, ano asi už víte, že je to Harry Styles, ten Harry, nevím proč, ale musím na něho pořád myslet, prostě se mi zaryl pod kůži. Mmmm...co to? Mám takový pocit, že mě někdo pozoruje, tak jo hlavně opatrně se musím podívat k těm stromům tam... Pane Bože, někdo tam u těch stromů je a jde ke mně, ne, ne, ne, bože ne, musím pryč, musím utéct, zachránit se, jen musím být dost rychlá. Teď a nebo nikdy... Ani nevím, jak jsem se dokázala tak rychle zvednout, sice nesnáším tělocvik a už vůbec ne běhání, ale teď sem byla rychlá dost, jen doufám, že... Sakra, to ne o utíká za mnou, je moc rychlý tohle nezvládnu, to bude můj ko... Nedávala jsem dost velký pozor a zakopla o kámen, upadla, vím, že mě doběhl, chtěla sem se bránit, začít křičet, ale nějak mě opouštěla síla, jediné a co si pamatuju je černý stín sklánějící se nade mnou a pak už jen tma a nic víc... *Pohled Harryho: Viděl jsme, jak se zvedla a začala utíkat směrem ode mě, v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než utíkat za ní. Co jsem si myslel? Ani nevím, prostě mi připadala jiná, musel jsem být blízko ní. Najednou se dívala zase na mě, byla opravdu vyděšená, a jak nedávala pozor, upadla, viděl jsem, jak se mě bojí, jak se snaží křičet a bránit se mi, ale nemohla, pak zavřela oči a se mnou už nekomunikovala. Poprvé za celou dobu jsem ji konečně viděl do tváře, byla opravdu nádherná. Poprvé za celý život jsem si konečně uvědomil, že jsem beznadějně a opravdu zamilovaný... *Pohled můj: Najednou mi nebyla zima, ale cítila jsem úžasné teplo a pod sebou měkkou postel, to ale nebylo všechno, slyšela jsem několik hlasů, mladších, mužských, jakoby z dáli, ale to se však byla ještě zastíněná spánkem, neboť když jsem otevřela pomalu oči uviděla jsem nad sebou pět opravdu nádherných kluků, no tedy...Všichni z 1D a Harry seděl u mě na posteli a díval se mi přímo do očí a já jemu, no nádhera..."Já umřela a dostala se do nebe?" Viděla jsem jak se smějí, hlavně on, smál se a při tom měl skloněnou hlavu, byl tak sladký. Posadila jsem se, sice mě ještě bolela hlava, ale tohle jsem ještě zvládla: "Jak jsem se sem dostala a co se vlastně stalo?" Kluci, zvlášť Harry mi všechno povyprávěli, že Harry nevěděl, co mi je tak mě vzal do vily, nechal doktora aby se na mě podíval, a pak mě nechal ve své posteli, než jsem se probudila. Takže to byl Harry kdo mě sledoval, sice je to úchylný, ale i krásný zároveň. "No tak jo, mockrát vám děkuju, ale budu muset jít, aby o mě naši neměli strach." "No to nemusíš, tvoji rodiče byli tady, ví o tom a můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít, stejně jsou prázdniny a my máme jeden pokoj na víc, tak co ty na to?" ptal se Harry. "Jasně, tak jo, kdo by odolal?" Super takže budu trávit čas s 1D, asi umřu. Kluci mi pomohli přestěhovat se do volného pokoje, jen Harry zůstal pozadu a moc se nezapojoval, vypadalo to, jako by už se mnou nechtěl nic mít. Celý tento den jsem ještě zůstala v posteli, aby mi bylo co nejlépe. Pak už jsem trávila celý týden s klukama, více se seznámili a užili si moc zábavy, tedy kromě Harryho, toho jsem celý týden neviděla a když jsem se na něho ptala kluků kde je, nikdo mi neodpověděl a každý dělal jako bych nic neřekla, takhle uběhl i další týden, ten další už jsem jen trávila v posteli, protože jsem se zbavila naděje, že by mě Harry chtěl a navíc se neukázal celé týdny, tak jsem se zavřela v pokoji, zatemnila, lehla do postele a zůstala sama jen se svými slzami, když v tom mě vyrušilo zaklepání na dveře a známí sexy hlas, jak se ptá: "Y/N můžu prosím dovnitř? Potřebuji si s tebou vážně promluvit a vysvětlit ti něco dost důležitého, prosím..." "Dobře pojď dovnitř."