*Pohled můj:
„Kluci klídek, je to jen hnusná, špinavá děvka, s tou bych to nikdy nemohl myslet vážně…“ tahle věta se mi zaryla pod kůži. To není pravda, tohle by mi neudělal, nic takového by neřekl, přece mě miluje, vždyť to říkal. Ne to nemůže být pravda, prostě nemůže. Ale řekl to, před klukama, takže to musel myslet vážně. Bože jak já jsem blbá a já mu tak věřila. Okamžitě jsem pustila kliku a zamkla se. Nechci ho už v životě vidět, ten hajzl. Sbalila jsem si do tašky těch pár věcí, co jsem tu měla, ale měla jsem v sobě moc vzteku na to, abych jen tak odešla, šla jsem do koupelny (ještě štěstí, že každý pokoj má svou vlastní koupelnu). Sedla si na okraj vany a rozplakala se, super, jsem na něho naštvaná a místo vzteku se rozpláču. Ještě štěstí, že mám v sobě ten horší vnitřní hlas, který mi vždy dokáže poradit, i když k tomu horšímu. Konečně jsem se pořádně naštvala, vstala a shodila všechny poličky s jeho věcmi na zem a pustila horkou vodu do vany, ale to mi nestačilo, chtěla jsem, aby si pamatoval, jak mě naštval. Zaťala jsem ruku v pěst a pořádně vší silou jsem praštila do toho jeho odporně velkého zrcadla, ve kterém se pořád tak zamilovaně prohlížel. Sklo se rozsypalo po celé podlaze, trochu jsem si neuvědomila, že nemám boty tak jsem si pořezala nohy a to dost ošklivě, v té chvíli mi to bylo jedno i to, že má ruka dost silně krvácela a já začala ztrácet dost krve. Myslím, že kluci museli slyšet hluk, co jsem dělala v koupelně, protože za nedlouho jsem slyšela jak všichni buší na dveře a chtějí, abych otevřela. Hlavně Harry prosil, ale já nikoho z nich nevnímala, nebo spíš už jsem nevnímala vůbec nic, všechno jsem viděla rozostřeně, najednou jsem pod sebou ucítila horkou vodu smíšenou s mojí krví, najednou mi na kluzké kachličce podjela noha, já spadla a praštila se hlavou o okraj umyvadla. Tak a je to jasný takhle umřu, tentokrát mě nikdo nezachrání, umřu svou vlastní vinou, najednou jsem už však necítila žádnou bolest, jen lehkost mého těla a jasně zářivě bílé světlo nade mnou…
*Pohled Harryho:
Ráno jsem se probudil dřív než Y/N, byla dokonalá. Nemohl jsem z ní spustit oči, byla tak nádherná, ještě chvíli jsem se rozplýval nad její krásou, pak jsem však dostal velký hlad (no taky po takové noci, kdo by neměl hlad, že?) a šel si udělat něco k snědku. V kuchyni byli už všichni kluci a něco řešili u stolu. „Ahoj, co řešíte?“ Všichni se nejdříve podívali na mě, pak na sebe a znovu na mě, tohle prováděli vždy, když jsem něco provedl, nebo mi chtěli promluvit do duše a podle jejich pohledů jsem usoudil, že to bude jako obvykle to druhé. „No ahoj Harry, víš, musíme s tebou vyřešit něco dost důležitého, co je mezi tebou a Y/N?“ začal Liam, jak nečekané, vždy začal on, protože to byl…no prostě Liam. „Co by mezi námi bylo? Nic jsme jen kamarádi.“ „Ale Harry, všichni jsme kvůli vám nemohli v noci spát, tak nám tu aspoň nelži“ vložil se do toho Zayn „víš mi fakt máme Y/N rádi a“ „a navíc umí skvěle vařit“ usmál se Niall, tomu jsem se musel zasmát i já, on prostě pořád myslí na jídlo. „Ehm díky Nialle“ „Jen se prostě bojíme, abys ji nijak nezkazil, víme, jaký jsi.“ Jaký jsem? Bože tak to mě vážně vytočilo „ Ok. Tak když to teda chcete vědět, takže kluci klídek, je to jen hnusná, špinavá děvka, s tou bych to nikdy nemohl myslet vážně. Tohle byste snad chtěli slyšet? Tak je mi líto. Já ji kluci…“ musel jsem se začervenat „prostě já ji miluju, vím, že to zní divně, ale vážně ji mám rád, opravdu moc, celé ty týdny, co jsem byl pryč, jsem nad tím přemýšlel, hlavně abych ji nezranil a vážně kluci já s ní přemýšlel i o budoucnosti a opravdu ji miluju, prosím věřte mi to.“ „Věříme Harry, vidím ti to na očích, že ji máš opravdu rád a přejeme ti to.“ „Díky a..“ Najednou se ozvala z koupelny, kde byla Y/N, obrovská rána a tříštění skla. „Co to sakra bylo?“ „To nevím.“ „Pane Bože, Y/N!“ Utíkal jsem ke dveřím do pokoje, ale byli zamknuté „Y/N, co se děje? Otevři mi prosím.“ Nikdo neotvíral, to už ke mně přišli ostatní, „proč nejdeš dovnitř?“ „Je zamčeno.“ Bušili jsme tak asi 5minut, a když nám nikdo neotvíral, pokusili jsme se rozrazit dveře, zprvu nám to nešlo, ale pak se Liam do nich se Zaynem pořádně opřeli a dveře povolili. Nevěděl jsem, co mám dělat. Na posteli byla Y/N taška s jejími věcmi, ale to co přišlo, jsem vážně nečekal, v koupelně byla všude horká voda smíšená s Y/N krví a uprostřed toho všeho ležela Y/N. Hned jsem se k ní rozběhl a chytil ji do náruče, byla studená a nehybná, snažil jsem se nahmatat puls, ale žádný jsem nenašel. Mezitím už Liam volal záchranku. „Neboj se Harry, bude v pořádku.“ Ujišťovali mně všichni. Ani ne do 2minut byla u nás záchranka. Záchranáři naložili Y/N na nosítka a odjeli, naštěstí jsme mohli jet za nimi a počkat na výsledky vyšetření. Jel jsem v autě s Liamem hned za sanitkou, při vzpomínce na Y/N jsem se rozbrečel… Pak už si toho nějak moc nepamatuji, stále jsem se totiž topil ve svém žalu. Čekali jsme v čekárně asi hodinu (i když mě se to zdálo jako celá věčnost), když konečně došel doktor. Tak rychle jsem nikdy nevstal: „Pane Doktore, prosím vás co je s Y/N? Bude v pořádku?“ „Vy jste příbuzní Y/N?“ „Ne, ale…“ „Tak je mi líto, ale nemůžu vám nic sdělit…“