Doufám, že se budou líbit :3
Láska z parku 4/5
27. srpen 2015 | 15.22 |
* Pohled můj:
„Děvka, děvka, děvka, děvka, děvka…“prudce jsem se posadila na postel, při čemž mě oslnilo jasně bílé světlo. Co to sakra bylo za sen? Ne, počkat… ten úžasně dokonalý sex, to, že řekl, že jsem děvka, to jak jsem rozbila zrcadlo a kluci mi bušili na dveře a pak to umyvadlo a už jen tma… tak to nebyl žádný podělaný sen, to se doopravdy stalo. Až teď jsem si všimla, kde to vlastně jsem. Bílý nemocniční pokoj… takže jsem to přežila, kurva, proč jsem radši neumřela? Vedle mojí postele byla židle s věcmi, už už jsem se bála, že mě ten hajzl po tom všem co mi udělal, ještě otravuje tady? Naštěstí se ve dveřích objevila osoba, kterou jsem sice nečekala, ale byla jsem velmi ráda, že je tu se mnou, moje nejlepší kamarádka Alice. „Ahoj“ zmohla jsem se zatím jen na tohle. „Ahoj Y/N, konečně ses vzbudila. Jak ti je? Cítíš se už líp? Nepotřebuješ něco?“ bylo na ní vidět jak je unavená, asi u mě strávila dost dlouhou době bez spánku… a když už jsme u toho, jak jsem tu vůbec dlouho? „Jo už se cítím trochu líp, nic nepotřebuju, jen prosím tě, jak už jsem tu vlastně dlouho?“ „Tak to jsem ráda, no naštěstí tu moc dlouho nejsi, dneska je to asi týden, jen Y/N mohla bych se tě na něco zeptat? Pokud nebudeš chtít, nemusíš odpovídat, jen jsem chtěla, no, ehm…“ Věděla jsem, co chce vědět „To je dobrý Alice, chceš vědět, co se stalo, že?“ „ No, jo, víš, hodně lidí mi řeklo, že to byl pokus o sebevraždu, ale já vím, jaká ty jsi, vím, že tohle ty bys neudělala, tak chci jen vědět, jak to bylo…“ „Naprosto tě chápu Alice, ne sebevražda to opravdu nebyla, byla jsem děsně naštvaná a tak jsem praštila do zrcadla a nějak si neuvědomila následky.“ Nad tím jsem se musela pousmát, protože v té chvíli jsem nebyla opravdu schopná přemýšlet. „Díky Y/N za vysvětlení, jen proč jsi byla vlastně naštvaná, co se stalo?“ Tak tuhle otázku jsem přesně čekala. Vše jsem jí do podrobností vysvětlila, řekla jí, jak se věci mají, co mě tak naštvalo a hlavně Kdo mě tak naštval. I když jsem byla už celkem se vším smířená, nešlo zastavit těch pár slz, které mi přejeli po obličeji. „Bože Y/N, to je takovej hajzl, jak ti to mohl po tom všem udělat? Kdybych mohla tak ho asi zabiju na místě, aspoň, že doktoři ho k tobě nepustí, protože není nijak s tebou příbuzný. Kdybych mohla pro tebe cokoliv udělat, řekni.“ „Seš na mě strašně moc hodná Alice, děkuju. No mohla bys mi donést trochu čisté vody?“ „Jasně Y/N, hned tu budu zpátky.“ Zvedla se ze židle a zamířila ke dveřím. Naposledy se ohlídla, usmála se na mě, a pak už jen zavřela dveře. Zase sama, ve tmě, asi mi to bude už nadosmrti souzený…
*Pohled Alice:
Y/N mě požádala o vodu. Sice jsem ji tam nechtěla nechávat samotnou, ale v daný okamžik to bylo asi to nejlepší. Vyšla jsem ze dveří, naposledy se na ni podívala a usmála, vypadala tak smutně, takovou jsem ji ještě nikdy neviděla. Až když jsem za sebou zavřela dveře, jsem si jich všimla. Těch 5 kluků z té strašně známé skupiny 1D. Na jednu stranu jsem je zbožňovala a na tu druhou je právě teď nenáviděla, zvlášť Harryho. Pořádně jsem se nadechla a šla přímo k němu, já to jen tak nenechám. „Ahoj ty jsi Harry, že? Jak jsi to mohl Y/N udělat. Já tě vždycky měla za slušného a hodného kluka a ty uděláš něco tak hnusnýho, že se nestydíš!“ „Co? Za co bych se měl stydět? Za to, že ji miluju, a že bez ní nemůžu být? Tak za to se vážně stydět nebudu!“ Vůbec jsem to nechápala. „Miluješ ji? Tak proč jsi o ní řekl, že je děvka?“ „Co? To bych v životě ne…. Aha Y/N slyšela ten rozhovor s kluky, co jsem měl, ale to co jsem jim říkal, bylo trochu jinak, myslí, že nejlepší bude, když ti to sami nejlíp vysvětlí.“ „Dobře.“ Sám Liam mi všechno osobně řekl, to jak si mysleli, že si s ní Harry jen zahrává, že se naštval a řekl věci, které chtěli slyšet oni a to jak sám Harry přiznal, že ji beznadějně miluje. „Tak teď víš všechno, my vážně nevěděli, že se může stát něco tak strašného.“ „To já taky ne, jsem však ráda, že se to vyjasnilo a ty Harry…, kde je?“ Mezitím, co mi kluci vysvětlovali nedorozumění, se Harry od nás odpoutal a šel ke Y/N pokoji. „Ne Harry, to je dost blbej nápad.“ Volali jsme na něj, bylo však už pozdě, už stál ve dveřích a za chvíli za nimi zmizel úplně…
*Pohled Harryho:
Dneska jsme s klukama přijeli do nemocnice celkem brzo. Né, že by nám doktoři cokoliv naznačili, ale měj jsem pocit, že musím být neustále blízko ní. Ale dnes nám přece jen sestra řekla, že se Y/N probudila a cítí se lépe. „Děkuji vám, a mohl bych jít na chvíli za ní?“ „Je mi líto, ale nejste příbuzný a navíc je už u ní její přítelkyně a já myslím, že to naprosto stačí a teď mě prosím omluvte.“ „Tak moc děkuji a nashledanou.“ „Nashle.“ Bylo mi líto, že za ní nemůžu, sami kluci mě přemlouvali, abych tedy jel domů a dělal něco, co by mě rozveselilo, ale já nechtěl, prostě jsem musel být u ní. Po další hodině jsem si už přece jen říkal, jestli bychom neměli jet domů, když jsem si v té chvíli všimnul, že z Y/N pokoje vyšla asi stejně stará dívka, co tak trochu i Y/N připomínala a vydala se k nám. „Ahoj ty jsi Harry, že? Jak jsi to mohl Y/N udělat. Já tě vždycky měla za slušného a hodného kluka a ty uděláš něco tak hnusnýho, že se nestydíš!“ Vůbec jsem nechápal, o čem to mluví. „Co? Za co bych se měl stydět? Za to, že ji miluju, a že bez ní nemůžu být? Tak za to se vážně stydět nebudu!“ Už teď jsem na ní viděl, že vůbec nechápe, o čem to mluvím, asi jsme se vážně neshodli. „Miluješ ji? Tak proč jsi o ní řekl, že je děvka?“ Cože? „Co? To bych v životě ne….“ Už jsem věděl, kam tím směřuje, takže Y/N slyšela ten náš rozhovor, co jsem měl s kluky, najednou my to všechno začalo docházet… „Aha Y/N slyšela ten rozhovor s kluky, co jsem měl, ale to co jsem jim říkal, bylo trochu jinak, myslí, že nejlepší bude, když ti to sami nejlíp vysvětlí.“ „Dobře.“ Sám Liam ji začal všechno vysvětlovat, takže všichni zaměřili pozornost na ni. To byla moje šance, takže jsem se odpoutal od ostatních a šel za Y/N, bylo mi jedno, co se stane, musel jsem ji vidět, musel jsem jí to vysvětlit. Už jsem byl u dveří jejího pokoje, když jsem za sebou slyšel kluky, jak na mě volají: „Ne Harry, to je dost blbej nápad.“ Ale už bylo pozdě, už jsem uviděl Y/N a ona mě, vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Když jsem ji viděl na té nemocniční posteli s obvázaným zápěstím, úplně jsem se složil na židli vedle ní, položil si hlavu do dlaní a tiše se rozbrečel. „Harry? Jsi v pořádku?“ Její hlas mě hned uklidnil, podíval jsem se na ní, ale ona se na mě nedívala, bylo mi jasné, že asi není dvakrát natčená, že tu u ní sedím, protože nechápala ten rozhovor s kluky. „To je dobrý Y/N, vím, že asi nechceš, abych tu byl, ale venku s námi mluvila tvoje kamarádka a řekla mi, proč jsi to všechno udělala. A já ti to chci vysvětlit. Ten rozhovor co jsi slyšela je trochu jinak.“ Celé jsem ji to vysvětlil, a když už jsem skončil, počkal jsem si na její reakci. Jediné, co my však bylo odpovězeno, bylo: „Běž Harry prosím pryč…“ To ne, jako by mi právě umřela celá duše. I když jsem nechtěl, zvedl jsem se a šel ke dveřím, kde jsem se naposledy ohlédl v naději, že by mohla změnit názor, ale byla ode mě odvrácena tváří. A tak chtě nechtě jsem odešel a zavřel za sebou dveře…
*Pohled můj:
Musela jsem se otočit, nechtěla jsem to poslouchat, nevěřila jsem mu, ale i přesto jsem poslouchala dál. Když skončil, čekal, zda budu mít na vše nějakou reakci, ale jediné, co jsem zvládla, bylo: „Běž Harry prosím pryč…“ protože se mi chtělo opravdu strašně brečet. Jen co za ním zaklapli dveře, úplně jsem se složila a rozbrečela se, jako malý dítě. Tak tohle je už definitivní konec…