Doufám, že se budou líbit :3
Dopis příteli
14. červenec 2015 | 17.09 |
Napsáno poté, co jsem byla nešťastně zamilovaná a potřebovala jsem se z toho vypsat, tak se s vámi chci o to podělit...
Láska? Co je to láska? Opravdu se mě na tohle můj milý příteli ptáš? A proč zrovna já mám vědět, co je to láska? Víš, už delší dobu jsem skeptik, řekla bych, že pod tímhle slovem se nachází jen zkaženost a zloba. Ale třeba to tak není, třeba jsem jen zkažená a zlá já...ale třeba je to jen touhle dobou, prostředím, výchovou, nebo prostě nevím, ale připadá mi to tak. Pamatuješ si milý příteli, kdy jsme se poprvé potkali? Víš? Nevíš? Ono je to vlastně jedno, nebo spíš tobě to připadá jako směšná otázka, ale víš co? Mě ten den změnil život... Bylo to na konci května, při nástupu do MHD č.4 v Kroměříži, já celé v černém, ty tak stylovej, tak cool, blond vlasy, modré oči, světlá pleť, barevné oblečení, úplný opak než jsem já, ale říká se, že protiklady se přitahují, ale myslím, že tentokrát to bylo jen na mojí straně. Celou cestu jsem přemýšlela, kam tak hezký kluk může jet a celou dobu doufala, že na stejný místo jako já, a to se mi splnilo, dokonce si se mnou ve stejný třídě, intru, a já si říkala, to nemůže být jen tak, v tom přece musí být osud, jenže jak dny ubíhaly, jak uplynul rok, a já pochopila, že mezi námi nikdy nic nebude, bylo mi smutno a pořád je. Ale byli tu i chvíle, kdy jsem myslela, že nám to vyjde, chvíle, které ty si nepamatuješ, ale to nevadí, aspoň já je mám v mysli. Pak přišla chvíle, kdy jsi měl holku, a mě krvácelo srdce, ale dokázala jsem to ustát, dokázala jsem vše ustát celý rok, proto jsem ti to řekla a ty se ani neozveš? To je krutý, nemyslíš? Ale asi si říkáš, jak můžu milovat, když jsem byla na tebe zlá, no těžko říct, ale není to tím, jak vypadáš, ale tím jaká jsi , tím jak se chováš, jak mě rozčiluješ, jak ses mě dotýkal, jak ses na mě smál, jak ses na mě díval, jak si mě podporoval a jak si říkal, že budeme vždycky stát pospolu. Ale ty nic z toho nebereš a já to chápu a už kvůli tobě budu silná. Ale prosím tě o jedno, příteli, už nikdy se mě neptej, co je to láska, protože znovu už silná být nedokážu a udělám chyby, které je lepší nedělat. Ale díky ti příteli, teď už to chápu a budu silná a změním se, ale v mém srdci, už doufám, znovu místo nezískáš, abys mě můj milý příteli znovu neranil, protože člověk je sice tak silný, kolikrát dokáže upadnout, vstát a jít dál, ale i člověk se unaví a postupně už vstát je problém. Doufám, že to jednou pochopíš, a budeš vědět, jak se cítím, protože až budeš vědět, jak se cítím, budeš chápat, proč konám a dělám to, co dělám, protože, věř mi milý příteli, život není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. Všude je jen přetvářka, klam, i moje úsměvy jsou jen lež, moje úsměvy jsou slzy, jen přijatelnější pro lidi, okolí. Doufám, že jednou to pochopíš, možná ne hned , možná nikdy, ale já doufám a věřím, že jednou ano a pak vše pochopíš, ale so té doby můj milý příteli odejdu z tvého života úplně a ani smítko prachu za sebou nenechám, možná pár vzpomínek, toť vše. A tak milý příteli, tohle je konec. Sice jsem ti neodpověděla na tvou otázku, co je to láska, protože to sama nevím, ale doufám, že to zjistím a že se ji nebudu muset bát tak, jako se bojím teď. Sbohem můj milý příteli a schovej svou lásku pro někoho, u koho si myslíš, že ji potřebuje víc, než já. Sbohem