Doufám, že se budou líbit :3
Rozloučení s 9.třídou
14. červenec 2015 | 19.26 |
Tak jako každý, tak i já sem byla na základce n a v devítce, když jsem se loučila se svou třídou jsem byla pověřena o napsání krátkého shrnutí, nebo prostě nějak se rozloučit tady s tím životem na základce, všichni věděli že umí psát, tak proč t nedat mě, že ano...nooo tak tady, pro představu a shrnutí celých mých devět let na škole, nejen, že jsem to napsala ale také to četla před půlkou školy, představte si, že stojí před půlkou školy, čtete vlastně půlku svého dosavadního života a přemáhají vás slzy smutku....ještě pro pořádek tahle hudba hrála mi v pozadí tak si ji taky můžete pustit ať si uděláte trochu atmosféru: ... a ještě bych chtěla dodat, že jména učitelů a učitele nebudu uvádět, jen pro pořádek...
Vážení učitelé, Milí spolužáci. Tak... Už je to za námi... Rozloučení se základní školou... Ještě teď mě pálí oči od pláče... Dnes jsme se tu sešli, abychom si připomněli devět, snad i příjemně strávených let s námi na této škole. Dovolte nám krátké ohlédnutí za těmito roky. Vše to začalo ve středu 1.září.2004. S pomocí paní učitelky __, jsme vstoupili na náš první životní schůdek. Byl to náš první důležitý krok do života a zároveň poslední krok ze světa bezstarostného dětství. Paní učitelka nás učila první tři roky, které pro nás byly pořád ještě hrou. Krásnou hrou, na kterou budeme vždy velmi rádi vzpomínat. Čtvrtá třída pro nás znamenala postup na další schůdek v našem životě. Na něm už na nás čekala paní učitelka __. Nabyla nás pozitivní energií a vědomostmi, z kterých čerpáme dodnes. Probudila v nás kolektiv, který držel a i nadále drží věčná pouta přátelství. Za dva roky nás však čekalo další loučení se třídou 5.A. Nejedna slza ukápla, když jsme se museli rozloučili s paní učitelkou a našimi spolužáky, jenž nás navždy opustili a odešli na jiné školy. Lehce jsme se vyhoupli na třetí schod ve druhém stupni naší školy. Byl znatelně větší a těžší, avšak díky nově příchozím spolužákům byl o něco lepší, protože z nás vznikla jedna velká super parta. Držela a zatím nás drží pohromadě paní učitelka __. Zažili jsme s ní mnoho pěkných hodin a dnů. Při společných výletech s paní učitelkou __ a její třídou "béčkem." Učila nás češtinu a dějepis. Tajili jsme dech při poslechu jejích rychlých výkladů, jež byla schopna ze sebe dokonale vyhrknout během několika vteřin. Ale nebyla jediná, kdo nás doprovázel na naší cestě. Spolu s ní přišlo několik dalších učitelů, kteří nám dávali moudré rady do života. Života, ve kterém budeme každý sám za sebe. Bohužel jsme si neuvědomovali, jací jsou učitelé v jádru skvělí lidé. K naší smůle jsme to zjistili až koncem 8.třídy. Jedním z nich byla i paní učitelka __. Nakonec jsme však vše zvládli a dostali se až sem na vytoužený konec devítky. Avšak základní škola se pro nás stala za ty roky útočištěm a druhým domovem. Upnuli jsme se na ni možná víc, než je zdrávo. O to těžší je naše loučení. I když jsme někdy zlobili a bylo to s námi k nevydržení, tímto se vám pane řediteli __, pane zástupce __, paní učitelko _,_,_,_,_,_,_,_,_,_, a pane učiteli _,_,_ co nejsrdečněji omlouváme a děkujeme vám za všechno. Otevřeli jste nám bránu do další ne až tak snadné etapy života. Už to nebude jen procházka po schůdcích, čeká nás tvrdý dopad na zem. Už to víme. Slovy všechno, co vám chceme ještě říct, nejde ani vyjádřit, ale přesto doufáme, že na nás budete vzpomínat v dobrém. Na závěr bych vám chtěla říct jen toto: Jestli si o nás myslíte, že jsme skvělá třída, co drží pohromadě, musím vás opravit. My nejsme skvělá třída, my jsme ta nejlepší rodina.